Články ze zápasů

Starší žákyně zvládly poslední letošní zápasy na jedničku 24.03.2014 | Zápasy

K poslednímu turnaji krajského přeboru zajížděly starší žákyně do Polné. Sestava čítala 8 zdravých hráček, jednu hráčku v rekonvalescenci (Romča), trenérské duo a dvojici tatínků-řidičů. Ve druhé části sezony jsme prohráli pouze 1 utkání (doma s Humpolcem) a rozhodně jsme na tom nechtěli nic měnit ani tentokrát. Již na tréninku jsme se domluvili, že budeme zkoušet co nejvíc hru na jednu nahrávačku, což je systém, který ještě nemáme zcela zažitý, ale o to více je třeba na tom pracovat.

K úvodnímu utkání jsme nastoupili proti Humpolci a na rozjezd jsme začali tím, co nám jde dokonale, tedy hru se 2 nahrávačkami. Jak Klára, tak Kája to zvládaly výborně, takže první set byl fičák. Na smeči se dařilo jak Báře, tak i Verče, spolehlivě zahrály také obě blokařky (Míša a Gabča). Soupeře jsme nechali uhrát jen 8 bodů a ještě nasadili do koncovky setu místo Míši Áďu, která hned zatížila konto soupeře bodem po svém podání. Do druhého setu jsme změnili systém hry, kdy místo nahrávačky opustila Kája a místo ní šla na účko Verča, na smeč nastoupila Niki. Na hře bylo znát, že to ještě není zcela zažité, mnohdy jsme museli přemýšlet, kde je naše místo na hřišti a jaké bude nyní postavení, ale zvládly jsme to. Verča sice více než o vlastní hře přemýšlela o tom, jak nezmotat postavení, ale její útoky z pozice účka vše vynahradily. Set jsme vyhráli 25:18 a ubezpečili se, že to půjde i takto, jen je třeba si to pořádně vyzkoušet a zažít.

Do druhého utkání proti Třebíči jsme hned od začátku hráli ve stejné sestavě, tedy opět na jednu centrální nahrávačku. Klára si docela zaběhala, ale opět to fungovalo, drobné chyby pramenily z toho, že to nebylo zatím zautomatizované. I tak jsme 1. set, do jehož druhé poloviny opět nastoupila Áďa, vyhráli obrovským rozdílem 25:7. Bylo na nás ale znát, že nás hra moc nebaví, protože jsme byli jasně lepší a vlastně vůbec neexistovala žádná mezihra, neboť jsme bodovali hlavně podáním a soupeř nám míč dokázal jen málokdy vrátit zpět do pole, abychom si mohli také vyzkoušet útok. Druhý set byl již vyrovnanější, ale spíše našim chybám, než díky aktivitě soupeře, a skončil naší výhrou 25:18.

Před posledním utkáním s Polnou jsme si řekli, že když je to poslední utkání sezony, tak si ještě jednou zahrajeme na dvě nahrávačky, abychom si to užili. Na náhru se tady vrátila zase i Kája, Verča usedla na lavičku a na smeč šla zase Niki, která měla v hledišti mohutnou diváckou podporu a řádně si ji užívala. Utkání mělo klidný a jasný průběh a po setech 25:18 a 25:11 jsme slavili třetí výhru a připnuli poslední 3 body na pomyslnou vítěznou šňůru. Do obou setů zasáhla opět i Áďa, která odehrála v každém setu jeho polovinu, když střídala Barču.

Je určitě škoda, že jsme nemohli naplno ukázat, co opravdu volejbalově umíme, protože jsme i s polovičním výkonem všechny soupeře jasně přehrávali a neměli ze hry tu správnou radost. Vzpomínali jsme na vyhecované volejbalové bitvy v základní skupině, kde utkání s Jihlavou či Novým Veselím byly skvělé a opravdu jsme si je užívali. Skupinu o 5.-8. místo jsme tedy jasně vyhráli, ve 12 utkáních jsme získali 31 bodů, prohráli jen jedno jediné utkání a ztratili celkem jen 4 sety.

Rok společné práce je za námi a další před námi. Co nás čeká? Už jsme si na sebe zvykli a víme, co od sebe můžeme čekat. Za sebe můžu říct, že to pro mě byl velký krok do neznáma, který potvrdil starou pravdu, že člověk nemá říkat nikdy. Byl jsem to já, kdo vždy tvrdil, že holky by NIKDY nemohl trénovat. A hle, nejen, že to dělám a vidím, že to má smysl, ale ještě mě to baví! Udělali jsme spolu obrovský kus práce a na všech je vidět veliký pokrok.

Určitě ale ještě máme na čem pracovat, víme, co nám nejde a tomu musíme věnovat maximální snahu. Příští sezona bude jiná i v tom, že budeme hrát 2 věkové kategorie, a to starší žákyně a nově i kadetky. Tým bude doplněn o nové, méně zkušené hráčky, které přijdou z přípravky, a naše dosavadní mladší hráčky, které dosud nedostávaly tolik příležitostí, se najednou budou muset sžít s rolí hráček základní šestky. Tým kadetek čeká nejen posun sítě směrem vzhůru (byť jen o 4cm), ale také výkonnostní posun, kdy budou muset perfektně zvládnout hru na 1 nahrávačku a také se naučit nějaké nové volejbalové prvky, jako je třeba útok rychlíkem, útok ze zadní zóny, sestavení kvalitního dvojbloku či účinné plachtící podání. Tedy úkolů je víc než dost, ale myslím si, že chuť ani volejbalový um nám nechybí, takže to určitě zvládneme.

Velké poděkování zaslouží jak Edita, tak i Maruška, které byly součástí trenérského triumvirátu, a bez jejichž fungování by to vůbec nešlo zvládnout. Dámy, přijměte z mé strany velký dík, je skvělé s vámi oběma spolupracovat! Výbornou zprávou je, že náš trenérský tým bude brzy posílen! Povedlo se nám zapojit do trenérského dění Martinu Topinkovou, která má nejen veliké hráčské zkušenosti, ale také zkušenosti práce s mládeží, byť zatím v jiném sportovním odvětví.

Na závěr chci ještě říct, že se ještě chystám udělat krátké zhodnocení všech 13 hráček, které patří do našeho týmu. Každá hráčka si na začátku sezony písemně stanovila oblasti související s volejbalem, v kterých se chtěla zlepšit a na kterých chtěla letos pracovat. Cílem hodnocení tedy bude nejen zodpovědět otázku, jak se to každé konkrétní hráčce podařilo, ale také to, jak se každá hráčka volejbalově posunula a jak se přičinila o fungování našeho týmu.

Ještě úplně poslední věta na závěr: Niki, ty mufíny byly fakt úžasný!!!