Ostatní články

Volejbalové ohlédnutí za rokem 2012 11.01.2013 | Ostatní

Volejbalové ohlédnutí za rokem 2012

Jsme na začátku nového roku, a tak bych se rád pokusil ohlédnout zpět a zhodnotil uplynulý rok 2012. Jednoduše lze říci, že byl po volejbalové stránce velmi úspěšný, nebál bych se dokonce tvrdit, že nejúspěšnější v dosavadní historii žďárského volejbalu.

Rok 2012 měl z pohledu volejbalového dění 3 dílčí části. První částí byla obhajoba 1. příčky v krajském přeboru. Všichni jsme věděli, že tento cíl je jen prvním krokem, který musíme udělat, pokud si chceme splnit další, mnohem větší cíl, a to postoupit do 2. ligy. Po neúspěšné ostravské kvalifikaci, kde nám postup utekl doslova mezi prsty nejtěsnějším rozdílem, jsme museli sebrat všechnu vůli a motivaci a strávit další rok v krajském přeboru, jehož úroveň se sice oproti předchozí sezoně zvedla, ale přesto jsme často bojovali spíše sami se sebou než se soupeři. Přesto bylo několik zápasů, které bych rád zmínil, protože ukázaly naši sílu a dobře nás připravily na další díl naší cesty. Byly to zápasy v Přibyslavi a domácí zápasy s Havlíčkovým Brodem. Oba zápasy s těmito nejlepšími celky kraje Vysočina se odehráli během 14 dnů a v období, kdy jsme nebyli díky mnoha okolnostem kompletní. V obou těchto zápasech jsme postrádali 3 hráče základní sestavy, ale i přes toto relativní oslabení jsme všechny 4 zápasy zvládli a zařídili si rozhodující náskok, který nám vydržel až do konce soutěže. Nerad vyzdvihuji jedince na úkor výkonu celého týmu, ale tentokrát chci zmínit 3 hráče, kteří v této situaci podali mimořádný výkon. V případě zápasu s Přibyslaví, kdy jsme zápas dohrávali pouze v 6 použitelných lidech, to byl Mouči a Filip. Po zranění Honzy Baráka ve 4. setu šel do rozhodujícího 5. setu přímo z lavičky nahrávat Filip a Mouči se ujal role účka. To, co se dělo během dalších 10 minut, patřilo k mým nejsilnějším volejbalovým zážitkům. Mouči se dostal do transu, byl nezablokovatelný a svým výkonem strhl ostatní k excelentnímu výkonu. Filip nejen, že to skvěle odnahrával, ale také se stal nepropustnou zdí nad sítí a nekompromisním jednoblokem sundával soupeřovy smečaře. Vydřené vítězství a zvládnutí této krize nás natolik posílilo, že to příští týden odnesl Havlíčkův Brod, který jsme doslova přejeli. Zde chci vyzdvihnout výkon a hlavně přístup Honzy Baráka, který odehrál oba zápasy, ač měl ze zápasu s Přibyslaví velice bolestivě pochroumaný palec. Nedal na sobě nic znát, odmakal zápasy nadoraz a pak se teprve mimoděk přiznal, že při předzápasovým rozpinkáním si při každém doteku míče málem ucvrkl. Jeho přístup, kdy podržel tým v těžké situaci, kdy za něj nebyla náhrada, považuji za velice důležitý moment, který rozhodoval o tom, že rok 2012 dnes můžeme hodnotit jako velmi úspěšný. Krajský přebor jsme tedy vyhráli s 32 vítězstvími a 4 porážkami a věděli jsme, že to hlavní v nás teprve čeká – kvalifikace o 2. ligu.

Druhou částí a hlavním vrcholem roku byla jednoznačně kvalifikace. Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“. Po ostravské kvalifikaci jsem v komentáři psal, že bych chtěl prolomit prokletí kvalifikace a do třetice v ní být úspěšný. Měli jsme samozřejmě enormní snahu uspořádat kvalifikační turnaj v domácím prostředí, ale žádné velké naděje jsme si nedělali. O to nečekanější byla zpráva, že kvalifikace bude probíhat ve Žďáře! Obrovsky nás to motivovalo, ale zároveň nám silně docházelo, že takovouto příležitost už mít nikdy nebudeme. Další, co nám hrálo do karet, byl fakt, že jsme oproti předchozím 2 kvalifikacím hráli skupinu českou a ne moravskou, která bývá silnější. Neponechali jsme tedy nic náhodě a udělali maximum pro to, abychom byli úspěšní. Chci zde poděkovat všem, kteří se na kvalifikaci jakkoli podíleli a pomohli nám ji zvládnout, ať už jde o fanoušky, funkcionáře, pracovníky sportovní haly či hráče dalších volejbalových oddílů z Vysočiny, kteří nám přáli úspěch a drželi palce. Celý kvalifikační turnaj, vytoužený postup, fantastická atmosféra plného hlediště ve sportovní hale – to vše patří k vrcholným zážitkům našeho volejbalového života. Mnozí hráči zažili takovou atmosféru poprvé a je třeba po pravdě říci, že je to silně návyková látka. Fanoušci byli naším dalším hráčem a dokázali nás vybudit k maximálnímu výkonu. Třešničkou na dortu kvalifikace pak byl poslední zápas s týmem Litomyšle, kdy již sice bylo o našem postupu rozhodnuto, protože jsme měli již 3 jasné výhry se ztrátou pouhých 2 setů, ale soupeř potřeboval k postupu nutně vyhrát. Do zápasu nastoupili všichni naši hráči, kteří dosud do bojů nezasáhli, aby si také vychutnali báječnou atmosféru. Nevedli si vůbec špatně, ale skvěle hrající soupeř nás vedením 2:1 donutil dát na hřiště opět základní sestavu, protože jsme chtěli ukončit celou kvalifikaci vítězstvím a projít turnajem bez prohry. Hrál se skvělý volejbal v báječné atmosféře před plnými tribunami a nám se povedlo otočit zápas a zvítězit 3:2. Oslavy propukly naplno přímo na ploše haly a všichni jsme si jich užili dosytnosti. Bar U Jacka i další místa by mohla vyprávět o tom, kolikrát se nočním a ranním Žďárem neslo mohutné skandování a zpěv oslavných chorálů. Sen byl splněn, brána 2. ligy se po třetím zabušení konečně otevřela.

Skončila sezona 2011/2012 a před námi byla sezona nová, druholigová. Nečekaně nás zasáhlo rozhodnutí Honzy Baráka, který se vrátil do mateřské Polné a hraje opět krajský přebor. Rád bych Honzovi za vše ještě jednou poděkoval, myslím si, že jsme se od něj lecčemu přiučili, zejména v přístupu a nasazení, a že dal týmu opravdu hodně a byl jedním z klíčových hráčů. Jeho univerzálnost by bylo pro tým určitě přínosná i v druholigových bojích. Jako před každou sezonou jsme si definovali cíle a tentokrát byl cíl jasný – udržení 2. ligy. Jsme zatím jen v polovině soutěže, proto splnění cíle ještě nemůžeme vyhodnotit, ale dosavadní průběh nás přesvědčil o tom, že můžeme v soutěži hrát důstojnou roli. Každý začátek je těžký, a proto i před 1. zápasem jsme byli plni očekávání, jak to zvládneme. Soupeř z Hronova, který byl loni 4., se nezdál na začátek zrovna ideální, ale zápas jsme zvládli nad očekávání dobře a zahájili sezonu 2 vítězstvími. Domácí prostředí se od té doby stalo pro naše soupeře nepřekonatelnou bariérou a kromě posledního jsme doma všechny zápasy zvládli vítězně. Kdyby mi někdo před začátkem soutěže říkal, že se v soutěži budeme celou dobu pohybovat na 2.-3. příčce, poslal bych jej asi na psychiatrické vyšetření, ale bylo tomu tak. Nejen, že jsme předváděli kvalitní a divácky atraktivní volejbal, ale také získávali důležité body. Nyní, po polovině soutěže, jsme tedy s 11 výhrami a 7 porážkami na skvělém 4. místě, ale máme před sebou ještě mnoho důležitých zápasů a neměli bychom usnout na vavřínech.

Za třetí vrchol volejbalového roku 2012 považuji domácí zápas s týmem Chocně, který se svou kvalitou 2. lize jednoznačně dominuje a který v celé soutěži dosud neztratil ani bod. Na utkání jsme se pečlivě připravovali, a to nejen po stránce sportovní, ale hlavně po stránce organizační, protože jsme tento zápas chtěli využít jako propagaci volejbalu a našich dosažených úspěchů. Myslím si, že se to jednoznačně povedlo, a i když jsme z tohoto utkání vytěžili „pouze“ 1 bod a přerušili sérii 48 domácích vítězství v řadě, byla to bezpochyby velmi úspěšná akce. Využili jsme veškerá dostupná média, což vedlo k tomu, že na tribuny naší haly našlo cestu velké množství fanoušků (odhady se pohybovali kolem cca 200-250), kteří viděli vynikající volejbal a vytvořili báječnou atmosféru. Součástí utkání byly i doprovodné aktivity, které přidaly celé této společensko-sportovní akci další rozměr. Představení hráčů a rozhodčích, soutěž pro diváky o hodnotné ceny, slosovatelné programy, moderátor – to vše posunulo toto utkání směrem, kterým bychom se chtěli ubírat i v budoucnu. Jednoznačně to byla skvělá propagace volejbalu a důstojné završení celého roku.

Kromě výše uvedených skutečností, které se týkaly spíše pouze mužské části našeho oddílu, bych chtěl zmínit ještě další pozitivní události. Velkým kladem je skutečnost, že se v letošním roce povedlo naplno rozběhnout mládežnické složky a získat k nim dostatek aktivních trenérů. Za toto patří dík zejména Ondrovi Kadlecovi a Jirkovi Moučkovi, kteří tomu dali jasný směr a vyvinuli nemalé úsilí pro jeho prosazení. Další pozitivní skutečností je fakt, že se udělal obrovský kus práce na volejbalových dvorcích Na Rybníčku. Toto je věc, která není tolik vidět, ale která je velmi podstatná pro fungování celého našeho oddílu. Rybníček tak dostal (namátkou) novou vrstvu antuky, má natřenou střechu, okna a kůly na všech 5 hřištích, opravený plot a vyměněné sloupky. Toto vše obnáší cca 1000 brigádnických hodin práce, které někteří naši členové bezplatně věnovali ve prospěch celého oddílu. Povedlo se nám také úspěšně uspořádat několik akcí celostátního či evropského charakteru, např. turnaj O pohár ministra dopravy, kvalifikaci reprezentačních celků kadetů o mistrovství Evropy či již zmiňovanou kvalifikaci o 2. ligu mužů.

Mnohé se také samozřejmě nepovedlo nebo nefungovalo tak, jak bychom si přáli, ale to jsou spíše interní věci, které se nepřísluší řešit na této úrovni.

Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat všem, kteří jakkoli přispívají k fungování našeho oddílu a k tomu, že žďárský volejbal se opět dostává na výsluní a je považován za kvalitní značku. Je toho třeba nejen maximálně využít, ať už při jednání se sponzory či při náborech mládeže, ale také udělat vše pro to, aby tomu tak bylo v v dalších letech. Přeji tedy hráčům, funkcionářům, fanouškům a všem dalším, kdo se kolem volejbalu pohybují, aby rok 2013 byl alespoň tak úspěšný jako ten minulý, a to nejen po volejbalové stránce.

Pavel Veselý ml.