Články ze zápasů

Štoky - ZR "A" 0:3 (-17,-20,-24) a 0:3 (-25,-22,-14) 12.02.2011 | Zápasy

K prvnímu zápasu finálové skupiny jsme odjížděli do naší „oblíbené“ tělocvičny ve Štokách. Jelikož jsme ve Štokách hráli naposledy v roce 2009 a cesta se pomalu vytratila z paměti, neponechali jsme nic náhodě, rovnoměrně rozdělili hráče do tří aut a každé auto vyrazilo jinou trasou. Jak se po půlhodince bezpečné jízdy ukázalo, všechny cesty nevedou do Říma, ale do Štoků.

Vše bylo jako při naší poslední návštěvě: akusticky dokonalá tělocvična vytopená na 15°C, dřevotřísková podlaha a ani místní tým v čele s matadorem Janem „Pavoukem“ Holcmanem nedoznal změn.
O našich dobrých výsledcích se povídá už po celém kraji a tak jsme v hledišti mohli napočítat 4 věrné fanoušky, což je dosavadní rekord venkovních utkání rozehrané sezony!

Do obou zápasů nastoupili Mouka na nahrávce, Kadlík senior, Míra a Ondra na smeči, Michal a Hugo na bloku, diagonálního hráče si střihl Ťupík a na liberu Peťa. Z lavičky notně povzbuzovali zraněním limitovaný Chlády s realizačním týmem. Do prvního zápasu jsme vstoupili zodpovědně a plně koncentrovaní, vědomi si důležitosti těchto utkání. Dál to byla klasika. Soupeře jsme drželi blokem, k tomu přidali dobrou obranu v poli, spolehlivě jsme útočili a celkem nám šel i servis. Konec prvního setu zpestřil domácí smečař cholerickým záchvatem, kdy po útoku do antény marně obviňoval rozhodčího z podjatosti a připískávání našemu mančaftu (jako bychom to potřebovali). Po změně stran si následně nasypal balon 4x pod nohy a jednou vyhodil smeč do autu. V čem byla chyba tentokrát, nám už nesdělil. V dalších dvou setech jsme drželi otěže zápasu pevně v našich rukou. Jediní hráči, kterým se dařilo skládat míče na naši stranu palubovky, byli oba házenkáři na středu sítě. Závěr prvního utkání si do rukou vzali bratři Kadlíci a ve smyslu „popustit a zaříznout“, nám zabrnkali na nervy, když proměnili až 8. mečbol.

V přestávce mezi zápasy jsme pěkně vymrzli a než jsme se dostali opět do provozní teploty, byla za námi půlka prvního setu. Nepříznivý stav jsme otočili a koncovku vydřeli. Druhý set byl vyrovnaný, ale koncovku jsme si pohlídali. Domácím se podařilo srovnat krok zlepšeným příjmem a následným lepším útokem. Třetí set jsme se vrátili k osvědčené taktice na servisu, a když domácím nevycházely už ani zalívky ze středu, nebylo o vítězi pochyb.

Na závěr bych připojil zajímavou statistiku mužstva Štoků. Jediným hráčem, kdo se v úspěšnosti útoku dostal nad 50% hranici, byl ulívající Jan Holcman. Smečaři i účko se pohybovali někde mezi 10-20% a s tím se vyhrát opravdu nedá.
Zapomenout nesmíme ani na Ťupíkův polařský výkon, který gradoval v posledním setu. Nicméně i on nakonec zjistil, že hlavou zeď neprorazíš !!!

Fotky k článku