Články ze zápasů

Starší žákyně zdolaly nejen Nové Veselí, ale i dosud suverénní Jihlavu 13.01.2014 | Zápasy

Výborný výkon, byť s malou kaňkou, podaly starší žákyně na předposledním turnaji krajského přeboru v Třebíči.

Do Třebíče jsme kvůli nemocem vyráželi pouze s 8 hráčkami, přičemž Veronika musela bojovat kromě soupeřů i s bolením v krku a teplotou.

Před 1. utkáním s naším tradičním rivalem z Nového Veselí zazněl od trenérské dvojice jasný požadavek: vybojovat vítězství. Do utkání jsme nastoupili s Verčou a Bárou na smeči, Gabčou a Míšou na bloku a distribuci nahrávek zajišťovala Klára s Aničkou. Tým na hřišti podporovaly Niki s Eliškou. V třebíčské tělocvičně tradičně máme tradičně problémy s příjmem podání i hrou v poli, protože na jedné straně je za hřištěm minimální prostor (cca 25 cm) a na druhé straně je nad koncovou čárou nízký strop, což nám v minulosti působilo obrovské potíže s orientací a odhadem letících míčů. Tentokrát ale bylo vše jinak. Na prostor jsme si rychle zvykli, dodržovali jsme taktické pokyny a snažili se dělat co nejméně chyb, což se nám velmi vyplatilo. Po oboustranně opatrném začátku jsme postupně získávali herní převahu a chybujícího soupeře nutili dobrým podáním i útokem k dalším chybám. Dobrý výkon jsme podpořili ještě bojovností v poli, což přineslo zisk 1. setu přesvědčivým poměrem 25:17. Do druhého setu jsme vstoupili s odhodláním pokračovat v dobrém výkonu a utkání dotáhnout k tříbodovému konci. Opět jsme se snažili dělat minimum chyb, dobře podávali i útočili. Po celou dobu jsme si drželi mírný bodový náskok, a i když jsme v koncovce trochu polevili v koncentraci, zvítězili jsme v setu 25:23 a celkově 2:0. Náš výkon byl přesvědčivý, a pokud jsme udělali chybu, dokázali jsme ji vzápětí zase napravit.

První cíl byl splněn. Druhým naším cílem bývá snaha co nejvíce potrápit suverénní družstvo Jihlavy. Než ale hrajeme s Jihlavou, utkáváme se vždy s Třebíčí, která je naopak outsiderem tabulky a měla jen jediné vítězství právě s námi. Máme v tomto utkání většinou problém s koncentrací a podceněním soupeře, často se přizpůsobujeme hře druhého týmu. Do utkání nastoupila obměněná sestava, když posty smečařek obsadila Niki a Eliška a na blok místo Gabči šla Bára. V 1. setu jsme předvedli vynikající výkon, kdy jsme soupeře k ničemu nepustili a zejména vynikajícím podáním jsme soupeře deklasovali 25:5. Pak se ale opět projevilo výše popsané, polevili jsme naprosto v koncentraci a podle toho vypadal náš výkon. Nepřihráli jsme soupeřovo podání, kazili lehké míče a zcela nám chyběla snaha hrát a bojovat. Soupeř toho dokonale využil a naši „profesorskou“ hru potrestal zaslouženým vítězstvím v koncovce setu v poměru 25:23. Třebíč se rozehrála k velmi dobrému, bojovnému výkonu a jsme my naopak namohli najít dřívější herní pohodu. Sice jsme v tiebreaku vedli ještě 10:7, ale série chyb otočila vývoj tohoto setu i celého utkání. Prohráli jsme 15:11 a celý zápas, který měl být jasnou záležitostí, 2:1, takže místo povinných 3 bodů nám zbyl bod jediný.

Čekal nám ale ještě poslední zápas s Jihlavou, která až do tohoto kola neztratila v 18 utkáních ani jediný set. Stejně jako před utkáním s Novým Veselím jsme si dali cíl, tentokrát zněl: zkusme Jihlavu porazit a napravit si tak zkaženou reputaci z utkání s Třebíčí. Do utkání jsme opět nastoupili ve vítězné sestavě z 1. utkání. Věděli jsme, že pokud chceme byť jen pomýšlet na vítězství, musíme skvěle podávat, minimálně chybovat a bojovat s maximálním nasazením o každý míč v poli. Soupeř si od začátku utkání držel dvoubodový náskok, tvrdě útočil a snažil se nám škodit dobrým podáním. My jsme ale začali výborně bránit útoky jihlavských hráček v poli, kde jsme se předháněli v obětavosti. Utkání tak začalo mít podobu dlouhých výměn plných tvrdých útoků a skvělých zákroků v poli, kde v této činnosti vynikala zejména Bára s Klárou, ale postupně se k nim přidaly i všechny ostatní hráčky. Každý bod byl tvrdě vydřený a ani jedno družstvo se nechtělo vzdát vidiny vítězství. Hra se vyrovnala a nám se podařilo i přes počáteční nepříznivý vývoj utkání (11:14, 18:20, 20:22) srovnat stav na 22:22 a dostat se do koncovky. V ní jsme podali dosud nejlepší výkon v sezóně. Kromě zmíněného pole jsme výborně útočili a zejména Veronika, která v zápalu utkání zapomněla na zdravotní problémy, se tvrdým útokem zasloužila o to, že jsme v koncovce uhráli 3 body po sobě a získali set v poměru 25:22. Historický 1. set na úkor Jihlavy byl náš, ale my jsme chtěli víc, a to zvítězit v celém utkání. Pokud 1. set byl z naší strany velmi dobrý, pak 2. set lze hodnotit jako vynikající. Podařilo se nám totiž to, co jsme dosud postrádali. Dostali jsme se do zápasové euforie, kde se žádný míč nevypouští a kde žádný míč není ztracený. Naše pole bylo prostě skvělé, předháněli jsme se opět v bojovnosti a zároveň jsme k tomu dokázali přidat potřebnou trpělivost při přípravě útoku. Opět to tedy byly dlouhé výměny, kdy míč šel i 15x přes síť, než jedno z družstev získalo bod. Podali jsme týmový výkon, každá hráčka na hřišti odvedla maximum a najednou to šlo jakoby samo. Vrhali jsme se po zdánlivě ztracených míčích a dokázali v poli vybrat i nemožné. Stalo se tedy to, že Jihlava musela kapitulovat i ve 2. setu, tentokrát výsledkem 25:21. Získali jsme nad Jihlavou první vítězství a připsali si naprosto zaslouženě 3 body. Nechci vyzdvihovat výkony jednotlivých hráček, obrovskou pochvalu zaslouží naprosto všechny, ale chci jmenovitě vyzdvihnout výkon a zejména přístup Veroniky, která i přes nepříjemné problémy byla na útoku kladivem týmu a získávala v důležitých okamžicích tvrdým útokem potřebné body. Pochvalu zaslouží i hráčky na lavičce, které po celou dobu zápasu skvěle povzbuzovaly a byl 7. hráčem týmu.

Obě vítězná utkání byla z naší strany skvěle odehraná a body jsme si skutečně vydřeli. Pominu podceněné utkání s Třebíčí, bylo důležité, že jsme se po něm dokázali otřepat a podat výkon o 300 % lepší právě proti Jihlavě. Upřímně říkám, a mluvím určitě i za druhou polovinu trenérského týmu (Editu), že jsem byl velmi hrdý, že patřím k tomuto týmu a že se konečně začínají projevovat důsledky naší společné snahy. Každý trenér, který vidí, jak jeho tým na hřišti skutečně dře, cíleně jde za vítězstvím a bojuje o každý míč bez ohledu na stav, si může říct, že jeho čas a energie je vydávána správným směrem. A přesně toto jsem si v neděli v Třebíči společně s Editou mohl říct i já. Takže holky, díky a jen tak dál, udělali jste nám velkou radost!!!

Pavel Veselý, hrdý trenér starších žákyň :-)