Články ze zápasů

Přibyslav - ZR "A" 2:3 (22,-22,-20,20,-15) a 0:3 (-18,-20,-19) 15.01.2012 | Zápasy

Žďárská mašina zamířila nezvykle v neděli na půdu místního rivala z Přibyslavi, který se držel na třetím místě v tabulce.

Počet hráčů nám dovoloval vyrazit z výchozí žďárské stanice Fit v počtu 3 hracích kusů plus 2 trenéři. Druhé auto zamířilo z Nového Města v počtu 4 kusů a Glum vyrážel po vlastní ose z Polné. Důvodem, proč se naše vždy početná výprava ztenčila na pouhých 8 hráčů je hned několik. Ťupík bojuje s již dva měsíce nateklým kotníkem, Číra s bolavým ramínkem a Trojiho s Míšou angažovala švýcarské lyžařská reprezentace na týdenní soustředění do 4 Vallées. Všichni nepřítomní byli okamžitě pomluveni ihned po příjezdu do Přibyslavi sborově celým týmem.

Naše sestava nastoupila v tomto složení: Mouka (N), Hugo a Chláďa (B), Glum a Míra (S), Kadlík senior (U) a Peťa (L). V záloze čekal Filda připravený naskočit na jakýkoliv post.

První set začal velkým tlakem na servisu od domácích borců, který jsme jen s problémy dokázali odrážet do míst, z kterých se dalo nahrávat bez využití pádové techniky. I tak jsme se dokázali před koncovkou ještě na domácí dotáhnout, na výhru v prvním dějství to ale nestačilo. Od druhého Přibyslav na servisu povolila, my jsme zabrali, servisem jsme začali škodit domácím přihrávačům a precizní obranou a zlepšeným útokem smečařů jsme srovnali stav setů. Třetí set pokračoval stejně jako set předchozí, k útočníkům z kůlů se přidali i blokaři a už jsme byli rázem ve vedení 2:1. Do čtvrtého setu bohužel zasáhlo zranění Glumátorova pravého palce na bloku. Glum sice ještě do hry zasáhl, zablokoval si jednou rukou, zasmečoval si levačkou, ale bylo jasné, že do dalšího průběhu zápasu už s ním počítat nemůžeme. Do hry šel poslední zbylý hráč na lavičce Filda, a to nejdřív na smeč a od pátého setu na nahrávku, Mouka se uklidil na účko roztáčet svoje dlouho nepoužívané, ale o to obávanější kladivo.
Přibyslavští uspokojení vítězstvím ve čtvrtém setu i naší oslabenou sestavou zřejmě už neočekávali v tiebreaku velký odpor. První oslava vítězného míče na naší straně se však zvrhla v nevídanou směsici řevu, oslavných tanečků či jiných roztodivných pohybů a konala se po dobu několika desítek vteřin téměř po celé ploše místní haly. Od tohoto bodu jsou mé vzpomínky na tiebreak už jen velmi rozostřené, proto o zbytku tiebreaku už jen z doslechu: V tomto duchu jsme oslavovali i každý další bod a někteří oslavující často dlouho hledali kroužek spoluhráčů, když se po oslavě ocitli až daleko od svého hřiště. Někteří ani své spoluhráče nevnímali a prožívali svoji radost zcela izolovaně na různých místech haly, někteří dlouho obíhali hřiště a museli být zbytkem týmu odchyceni, aby se mohli zúčastnit další rozehry. Kdo navštívil tiebreak, mohl se domnívat, že spíš než na volejbale, ocitl se snad na vycházce pacientů místní psychiatrické léčebny a být zde nějaký doktor, hned by si několik svěřenců do své péče určitě vyhlédl. V euforii jsme dokázali míče cedit skrz domácí bloky a naopak smeče domácích nad sítí zase téměř neomylně nacházeli naše bloky, od kterých padali míče pod nohy domácích mlátiček. Stav 14:10 v náš prospěch věstil, že výhra už je na dosah. Aby ale fanoušci okusili více volejbalového vzrušení, popustili jsme Přibyslav až do vedení 15:14 a poté smečí, blokem a závěrečným esem otočili na konečných 17:15 v náš prospěch. Ve vítězném kolečku už jen zářily oči zalité krví a ozývaly se z něj tóny připomínající hlasy čtrnáctiletých mutujících chlapců.

Mezi zápasy nám dobrou náladu udržela návštěva místní restaurace, tolik radosti nám už bohužel neudělala barva a struktura Glumovy pravé ruky. Do druhého zápasu tedy pokračovala sestava z tiebreaku (taky nebylo příliš na výběr) a na lavičku se jako jistící článek posadil Zomba.

Domácí nevstoupili do druhého zápasu v takovém tempu jako do zápasu prvního. Servis už nebyl tak kvalitní a naši přihrávači si s ním už dokázali poradit, Filda dobře dělil míče mezi útočníky a smečaři se rozehráli k velkému výkonu. Stejně tak blokaři dokázali nacházet cestu přes domácí bloky, Míra volil často cestu vrchem a Chláďa démonicky skládal míče do otočky jeden jako druhý. A když Filda začal sundávat domácí smečaře jednoblokem a Chláďa provětrával domácí přihrávače jedním esem za druhým (padajícími nejdále půl metru od boční čáry), bylo jasné, že ani druhé vítězství nám už nikdo nevezme. Těmito dvěma vítězstvími jsme si udrželi první místo v tabulce, které se budeme snažit uhájit na domácí palubovce proti Brodu, jež se ztrátou pouhého jednoho bodu okupuje místo druhé.

Jak je dobrým zvykem, závěrem přidávám několik poznámek, tentokrát v řeči čísel.

Chláďa – 4 esa jen za druhý zápas a 1 neskutečné chapadlo v zápase prvním
Filda – 5 bloků jen za druhý zápas (z toho několik jednobloků, které se dají již dnes považovat téměř za legendární)
Hugo – podle údajů z palubního počítače 65 km ujetých autem na parkovišti asi za tak za 20 vteřin
Vesy – odhadem něco kolem 1 kilogramu čisté váhy masa spořádáno v rozmezí 5 hodin
Kadlík – za první zápas 1 hezký útok, 1x vykřičené hlasivky, ale co je důležité, po 2. zápase 1 stihnutý koncert Pink Floyd
Glum – 1 kloub mimo obvyklou polohu a 4 góly na sobotním turnaji v malé kopané
Peťa – nespočet plazivek, štik, rybiček i jiné havěti
Míra – měl na svědomí nespočet vytlučených bloků a nešťastných blokařů a jeden podlez mezi Hugovýma nohama během zápasu
Mouka – 3 kilometry naběhané za tiebreak, 1x vykřičené hlasivky navrch
Zomba – 2 namazaná kolena a 1 steak jako rozcvička na 2. zápas
Všichni dohromady - několik litrů proklatě česnekové česnečky a 1 dobře strávená neděle.