Články ze zápasů

Pacov - Žďár "A" 1:3 (-17,-22,23,-22) a 3:1 (22,-17,20,23) 28.01.2012 | Zápasy

Po dvou náročných víkendech, ze kterých jsme dokázali s našimi nejbližšími pronásledovateli vydolovat nejvyšší možný počet bodů, nás čekal tento týden výlet do pacovského pentagonu. Zdi navazující na rohy hřiště, prostor na podání jen uprostřed a výška tělocvičny, co by Chláďa dosáhl – o tom všem jsme věděli, že nás bude čekat, proto jsme naplánovali odjezd na brzkou ranní hodinu, abychom měli po ránu možnost si tělocvičnu okouknout a osahat.

Naše kolona nejdříve zamířila směr Polná, kde jsme přibrali Glumátora a dál pokračovali, jak každý uznal za vhodné. Smůlou našeho vozu bylo, že se navigace ujal Ťupík a jeho mobil, který vybral cestu nejkratší, zato však bez ohledu na rychlost. Na druhou stranu se nám vyhlídková jízda po silnicích třetích tříd líbila, kochali jsme se zimní krajinou, klouzali namrzlými zatáčkami a auto jsme potkali po cestě do Humpolce všehovšudy jedno. Překvapivě jsme i přes orientační problémy dorazili do Pacova v celkem rozumný čas a dali jsme se do rozcvičky. V sestavě tentokrát pro lyžařské povinnosti chyběl Číra a pro lyžařské následky Hugo, zato švýcarští borci připraveni ve vysokohorských podmínkách byli již k dispozici. Míša bohužel ne nadlouho, když na něm Ťupík předvedl při rozsmečování ukázkovou hlavičku a Míšu se zkrvaveným obočím tím poklidil nejdříve do šatny a následně na střídačku.

Základní sestava nastoupila tedy takto: Mouka (N), Míra a Kadlík (S), Troji (U), Glum a Chláďa (B), Peťa (L), připraven zasáhnout zůstal Filda.
Vstup do zápasu nás bohužel zastihl ne úplně připraveny a všichni se ještě tak trochu kochali. Celkem pěkně to ilustroval Chláďův nadhoz na podání, který skončil v basketbalovém koši či Trojiho zmatený náběh na blok, který souhrou náhod skončil sundáním domácího borce vztyčenou levačkou. Naštěstí Pacov nerozehrál zápas taky nikterak parádně, smečaři měli problémy s naší obranou, domácí univerzál ukazoval, že jeho diagonála dokáže být opravdu velmi dlouhá a my jsme pomalu začali diktovat tempo hry. Do koncovky jsme už vstupovali s náskokem a pěknou kombinační hrou jsme si set v klidu dohráli. Další set nám ale hned ukázal, že Pacov body zadarmo rozhodně nedá, začal nám čím dál více škodit na servisu a tím i narušil naši útočnou potenci. Body získané obranou nám však nakonec přinesly vedení 2:0. Třetí set proběhlo na straně soupeře několik výměn, naše hra bohužel zůstala stejná jako v setech předchozích, chybělo potřebné nasazení i důraz a domácí zlepšenou hrou snížili na 2:1. Čtvrtý set dlouho vyrovnaný, v koncovce několik dobrých servisů a obran a vydřené vítězství 3:1 v náš prospěch.

Domácí měli mezi zápasy asi domluvený přátelák, protože trvali na začátku druhého zápasu až v jednu, a tak nám nezbývalo nic jiného, než zajít ochutnat výtvory pacovské gastronomie. S předsevzetím, že se do druhého zápasu pustíme jinak, než jsme skončili zápas první, se promítl pouze v sestavě (Míša nahradil Gluma na bloku), bohužel už ne v předváděné hře. Domácí nám zle zatápěli servisem, kapitán domácích zaznamenal podle neoficiálních informací nejvyšší počet es plachtícím podáním v historii volejbalu a my se trápili na útoku i v obraně. Další set jsme se konečně trochu zvedli, Chláďa s Mírou drželi náš útok nad vodou a stav setů byl srovnán. Bohužel další sety byly z naší strany hrané v křeči, vytratila se lehkost z předchozích zápasů, k tomu přibyl jeden podvrtnutý kotník, jeden naražený palec a hráči na hřišti nedokázali bez obměny v sestavě vývoj zápasu zlomit. A to nám nepomohly v posledním setu ani tři time-outy, nebo vystřídání tří hráčů na jediný post. Zkrátka v Pacově je možné ledacos, a tak jsme mohli být aspoň za to jedno vítězství rádi, i když bodová ztráta to pro nás určitě je a hlavně s předvedenou hrou bychom neměli být spokojeni.

Světlým bodem dne se tak pro některé členy týmu stala až podvečerní ochutnávka sushi. Krátká vzdálenost k rautovému stolu a štafetové plnění talířků nám zajistilo nezřízené obžerství a zdálo se, že se vše obrací k lepšímu. Co se dělo potom, už nechávám v glose na konec Míšovi, který si vyhradil malé shrnutí.
Poučením pro příště nám tak bude, že i z lehkého jídla se člověk může šeredně přežrat, že ne každá správná odpověď se nachází v aplikaci na mobil a že život je jako bonboniéra!

Míšova glosa na konec (Míšův konečník):
S dlouhodobými úspěchy našeho týmu pomalu roste i sláva hráčů, což se plně projevilo po přesunu do nejmenované „nové“ restaurace. Ta byla ihned uzavřena a poskytnuta pro naše soukromé využití, jinak si nedovedu vysvětlit, že nikdo jiný nepřišel. Jedno roztržené obočí a pochroumaný kotník bylo asi málo a proto jsme pokoušeli štěstěnu tanečními kreacemi (jak ve vertikální, horizontální, tak i poloze hlavou dolů), za které by se nemusela stydět ani professional bar dancer. I v Novém Městě se dá dobře pobavit, když přijedou borci ze Žďáru.