Články ze zápasů

Muži přivezli jedno vítězství z Malé Skály 31.10.2017 | Zápasy

Komentář k utkání druholigových mužů v Malé Skále napsal trenér Petr Podhrázký.

V sobotu 28.10.2017 jsme odcestovali k zápasu do pro nás nejvzdálenějšího místa konání tohoto ročníku 2.ligy. Soupeřen nám byl tým TJ Sokol Malá Skála. Domácí celek je reprezentantem malé tisícové obce nacházející se v těsném sousedství Železného Brodu a Jablonce nad Nisou. S přihlédnutím k nepříliš příznivému počasí a poměrně velké vzdálenosti jsme vycestovali s dostatečným předstihem. Tříhodinová cesta však proběhla naprosto v klidu a bez komplikací a v cíli na nás čekala z loňského roku příjemná tělocvična místní základní školy. Jako již tradičně v letošním ročníku jsme postrádali několik opor. Smečaře Ondru Kadlece, který byl v prvních třech kolech naši hlavní útočnou sílu na hlavním kůle. Dalšího smečaře Jirku Pátka a dlouhodobě nemocného nahrávače Honzu Baráka. Naštěstí se téměř uzdravil nahrávač Jirka Moučka, takže jsme byli co do obsazení postů základní sestavy ve složení, které nepotřebovalo výrazných improvizací.

Z loňských vzájemných zápasů s maloskaláky, které jsme s přehledem opanovali, jsme si odnesli poznatek o kvalitním maloskalském útoku středem, ale zároveň o značné nevyrovnanosti útoku z obou kůlů. Také jsme věděli, že na domácí půdě půjde pravděpodobně výkon domácích znatelně nahoru. S tím vědomím jsme také přistoupili k prvnímu zápasu. Ovšem jeho průběh hned od počátku dal vzpomenout na naše hororové představení z posledního zápasu v tělocvičně pražského Proseku. Náš neslaný nemastný projev určil ráz celého utkání. Nebyl sice tak tragický příjem, ale o jeho spolehlivosti nemohla být ani řeč. Následná nahrávka svojí přesností také příliš radosti nerozdala a pokud se k tomu všemu přidal i kolaps útoku z handy, nebylo pro dobře a tentokrát i poměrně bezchybně hrající domácí příliš velkým problémem dotáhnout zápas přes zaváhání ve druhém setu k vítěznému konci v poměru 1:3 (-19,23,-17,-20).

Druhý zápas předznamenalo lehké mytí hlav převážně povzbuzujícího charakteru, kdy jsme se snažili vzájemně utvrdit, že takhle blbě hrát už vážně nikoho nebaví. Začátek zápasu tomu i nasvědčoval. Hned zpočátku jdeme do mírného vedení, ale za stavu 9:7 přichází série sedmi bodů domácích. Ti pak svůj náskok v pohodě hlídají a první set je jejich. Ve druhém setu se do soupeře zakusujeme ještě urputněji, vedeme až do stavu 16:13, ale přichází opět odpověď domácích a na světě je další promarněný set a tentokrát již nepříjemný stav 0:2 na sety. Je však znát, že již ve druhém setu lepšíme náš volejbalový projev. Přitvrzujeme a zpřesňujeme již tak docela kvalitní servis a naše prohra v tomto setu se zdá být již spíše výsledkem pozitivní vlny, na které se domácí celý den vezou. Stále nám však nefunguje naše hlavní zbraň, kterou je útok z handy. To se mění jako mávnutím kouzelného proutku na začátku třetího setu, ve které konečně začíná na plné obrátky fungovat souhra našeho univerzála s nahrávačem. Vše jistí z hlavního kůlu oba smečaři a také jediná činnost, které za celý dne pracuje stejně kvalitně, a to obrana na obou kůlech. Náš servis má konečně parametry hodny loňského druhého týmu tabulky a tak snadno získáváme další dva sety. Do tiebreaku pak maloskalští vrhají všechny síly a ujímají se vedení 1:3. Se zjevnou zarputilostí, ze které číší touha odčinit dnešní trápení, však bráníme v poli i na síti, následně spolehlivě skládáme a otáčíme na 6:3. Tento náskok pak ještě navyšujeme a odevzdaní domácí už nemají sílu na zvrat. Výsledkem je naše tvrdě vydřené a sladké vítězství 3.2 (-17-23,13,12,9).

Dnešní dvojutkání tedy skončilo naším ziskem pouhých dvou bodů. Domácí se prezentovali o poznání lepším výkonem než v loňské sezóně. Vzhledem k domácímu prostředí pochopitelně kvalitně servírovali a tentokrát i dobře útočili. My jsme se přestavili jako mužstvo dvou tváří. Po šest setů byl náš výkon těžkopádný a postrádající kromě herní jistoty místy zejména důvěru ve vlastní schopnosti. Poslední tři sety to však byl již starý dobrý Žďár tlačící soupeře takticky dobře vedeným servisem a následně bránící na síti za následné podpory tvrdého útoku. Potěšitelné je jakým způsobem tým zlomil nepříznivý vývoj a dokázal, že nepřestává bojovat i když se nedaří. Klíčovým hráčům na univerzálu i na smeči se povedlo přenastavit myšlenky ze zklamání z vlastního výkonu na absolutní touhu po vítězství, za což byl celý tým odměněn euforií po posledním míči vyhraného tiebreaku.

Je jen na hráčích, zda v tomto duchu budou pokračovat již tuto sobotu na domácí palubovce proti loňskému účastníku 1. ligy, týmu VK Choceň. V nebývale vyrovnané tabulce je právě náš nadcházející soupeř v čele před námi a má také stejně bodů jako my.