Články ze zápasů

Medailový sen žákyň se ve světelské sokolovně rozplynul 16.03.2015 | Zápasy

Předposlední turnaj finálové skupiny krajského přeboru se konal tentokrát ve Světlé nad Sázavou.

Odjížděli jsme s odhodláním dohnat bodové manko, které jsme kvůli zraněním a nemocem nabrali na minulém turnaji. Naše odhodlání ale dostalo 2 velké trhliny. První vznikla hned, jak jsme vstoupili do světelské sokolovny, která měla k důstojnému prostředí opravdu velmi daleko. Nejsem zvyklý si stěžovat na prostředí, ale tohle bylo zcela nedůstojné nejen finálového turnaje, ale jakémukoli sportu. Pominu, že nebyla k dispozici šatna a všechna družstva se převlékala v jakési nářaďovně před zraky diváků. Tělocvična, jejíž parkety pamatovaly nejlepší léta cvičitele Tyrše, absolutně nesplňovala základní podmínky pro volejbal. Za zadní čarou bylo cca 70 cm prostoru, na boku cca 50 cm prostoru. Nohy přítomných diváků i nehrajících družstev dosahovaly až do prostoru hřiště, podávalo se metr v hřišti a ze stropu se po každém doteku míče sypaly kusy prastaré omítky. Prostě hrůza!!! To prostředí se na nás podepsalo, i když se na něj určitě nejde vymlouvat, protože podmínky byly pro všechna družstva stejné...

Začínali jsme utkáním s Bedřichovem, který měl na nás 2bodový náskok, takže jsme chtěli tento náskok smazat. Do utkání jsme vstoupili dobře, ale postupně se začaly projevovat problémy s orientací v malém prostoru, což způsobovalo velké problémy naší přihrávce. Protože právě na dobrém příjmu byla postavena naše taktika, nepodařilo se nám v 1.setu uspět a prohráli jsme jej 25:19. Ve 2. setu nás ale postihla rána, která se ukázala jako zásadní. Při snaze vybrat padající ulívku se po ní vrhla Klára i Bára a prvně jmenována lehla plnou vahou těla Báře na loket. Slzy v očích svědčily o bolestivosti zranění a Bára, i když chtěla hrát dál a pomoci týmu, nemohla již ve hře pokračovat, protože každý dotek s míčem byl velmi bolestivý. Ztratili jsme i 2.set, a to poměrem 25:21. Mnohem horší bylo, že Bára uz nemohla dále hrát, takže jsme museli improvizovat: na blok šla místo Báry Verča a místo ní na smeč Eliška. Citelně se nam zhoršil už tak nedobrý příjem, takže i další zápasy se Světlou a s Novým Veselím jsme ztratili bez zisku bodu poměrem 0:2.

Závěr turnaje byl velmi bolestivý, nedokázali jsme přihrát a soupeři nám lehce sázeli jeden bod za druhým. Řečeno boxerskou terminologií: bylo to na ručník a nebyla síla a pak ani vůle to zvrátit. Turnaj se tak pro nás změnil v malou tragédii, když jsme ve Světlé nechali nejen všechny body, ale také moře slz po zjištění, že sen o medailích se definitivně rozplynul. Nevěděli jsme také, jak vážné je zranění Báry, rentgen naštěstí podezření na zlomeninu nepotvrdil, což byla jediná pozitivní zpráva toho dne.

Těžko psát nějaký závěr, ale určitě i to, že jsme dostali na zadek, má svá pozitiva. Najednou vidíme, jak by se nyní hodily body, které jsme ztratili v předchozích utkáních kvůli tomu, že jsme podvědomě polevili a soupeře "nedorazili" a nechali ho otočit zápas (utkání v Bedřichově s domácím týmem). Najednou vidíme, jak nás srazí nevynucené chyby na přihrávce lehkého míče zadarmo, který skončí bodem pro soupeře a ne pro nás. Vidíme, že podání neumíme přizpůsobit podmínkám malé tělocvičny a míč končí až na zdi, zatímco soupeři dokážou dávat body střídáním krátkého a dlouhého podání, na což neumíme zareagovat.

Největším našim problémem je to, že máme velmi úzký hráčský kádr. Jakákoli změna rozbije dosavadní systém, střídající hráčky nemají dostatek zkušeností a také jim chybí vůle převzít odpovědnost, čekají, že to za ně někdo úhraje, spíše se vezou ve vleku těch zkušenějších. To ale není jen jejich chyba, je to chyba trenéra, že odpovědnost kladl hlavně na základní šestku a ostatní nedostávají tolik herních příležitostí. Vizi medaile bylo podřízeno vše, bohužel se nepočítalo s tolika zdravotními komplikacemi hráček základní sestavy. Toto beru jako trenér na sebe, podcenil jsme toto riziko a vrátilo se jako bumerang.

Ale dost sypání popela na hlavu! Medaile je pryč, ale přes námi je poslední turnaj a dokonce u nás doma. Můžeme si tedy vychutnat luxusní prostředí naší tělocvičny a nemusíme řešit ani padající omítku ani nohy diváků v hřišti, můžeme hrát volejbal. A to přece umíme!!!!! Medailový sen se rozplynul, ale máme další: pojďme doma zkusit vsechny porazit a ukázat, že na ně máme. Není důležité, zda bude nebo nebude medaile, ale je důležité abychom si zvedli sebevědomí a ukázali doma divákům, že volejbal umíme. Dokázali jsme to letos v mnoha skvělých zápasech a kromě Světlé jsme všechny už dokázali porazit. Pocit po posledním turnaji bude hodně důležitý, protože sezóna se má končit výhrou, ať už celkově dopadla jakkoli. Mezi úspěchem a neúspěchem je velmi tenká hranice, to jsme nyní zjistili na vlastní kůži hodně citlivě. Budeme na nenáviděném 4. místě, ale ani bramborová medaile nás nesmí odradit od další snahy a trénování. Za námi je mnoho skvělých utkání a také dalších 7 soupeřů, kteří by naše umístění brali všemi deseti.

Pojďme si tedy splnit sen číslo 2 a poražme v domácím prostředí vsechny soupeře. Máme na to a hlavně už nemusíme nic řešit, můžeme jenom hrát. Tímto bych chtěl pozvat všechny diváky, aby nás přišli podpořit, určite vás nezklameme.

Takže v neděli 22.3. od 9 hodin na ZŠ Palachova :-) Pojďme si společně užít radost z volejbalu!