Články ze zápasů

Komentář ke kvalifikaci o 2. ligu - Ostrava 15.-17. 4. 2011 05.05.2011 | Zápasy

Uplynuly již téměř 3 týdny od kvalifikace o 2. ligu, jíž jsme se v Ostravě účastnili, proto se již se srovnanými myšlenkami pokusím napsat, jak vše probíhalo a zhodnotit naše vystoupení.

ZR – Bojkovice 3:1 (25:16, 25:15, 18:25, 25:15)

Na úvod jsme dostali, jak se později ukázalo, nejlehčího soupeře, a to vítěze Zlínského kraje Bojkovice. Tým tvořený převážně mladými hráči byl ideálním na rozehrání a na sžití se s halou. Hráči Bojkovic kupily řadu chyb a vyšší měřítka sneslo jen jejich účko, které získalo pro soupeře většinu jeho bodů. V úvodních 2 setech jsme soupeře přesvědčivě přehráli a byli jsme jasně lepší ve všech herních činnostech. Ve 3. setu došlo ke klasickému podvědomému podcenění soupeře, který ucítil šanci a najednou byl jako proměněný. Než jsme se vzpamatovali, prohráli jsme 3. set 18:25. To nás opět paradoxně dostalo naplno do zápasu, protože jsme si uvědomili, že samo to nepůjde a budeme muset zabrat, což se nakonec projevilo jasným vítězstvím ve 4. setu 25:15. Získali jsme v tomto zápase, který probíhal prakticky bez diváků, první 2 veledůležité body a získali potřebné sebevědomí.

Nejlepším hráčem úvodního zápasu byl Ondra Ťupa, který měl v útoku 48% úspěšnost a zatížil konto soupeře celkem 22 body. Výborně jsme blokovali (celkem 16 bodových bloků) a také se dařilo v útoku (43% úspěšnost).


ZR – Ostrava 1:3 (22:25, 19:25, 25:19, 23:25)

V sobotu ráno jsme se od 9 hodin utkali s domácí Ostravou. Protože páteční zápas s Bojkovicemi končil až kolem 21:30 hodin a pak další hodinu jsme hledali po Ostravě místo, kde bychom se mohli najíst, zcela jistě toto sehrálo svou roli ohledně regenerace a nabytí sil. Domácí byli mohutně podporováni několika desítkami svých fanoušků, jimž se statečně snažila konkurovat hrstka našich 6 věrných fans, kterým za toto patří ještě jednou velký dík.

Atmosféra v hale a hlavně síla soupeře, který byl o poznání lepší než Bojkovice, způsobily, že 1. set jsme, ač těsně, prohráli rozdílem pouhých 3 bodů. Druhý set byl dramatický nejen ve svém průběhu, ale již před samotným začátkem, protože došlo k chybnému napsání našeho postavení (mou chybou) a byli jsme nuceni střídat již na začátku setu. Pak došlo k paradoxu, že zapisovatel neupozornil rozhodčího na to, že na podání u nás šel opakovaně jiný hráč a upozornil jej, až po 3 tomto našem prohřešku, následovalo asi 10 minut dohadů a zmatků, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že nám byly odebrány 3 body a set jsme již nedokázali zvrátit. Do 3. setu jsme šli s jasným cílem – buď a nebo. Výborně jsme opět blokovali, tlačili soupeře útokem a podáním a získali tento set přesvědčivě v poměru 25:19. Další set byl velmi vyrovnaný a rozhodoval se až v koncovce. Zde Ostrava ukázala větší zkušenost a také odvahu v útoku, což ji dovedlo k vítězství v setu 25:23 a celkově 3:1.

V zápasu jsme zaznamenali celkem 18 bodových bloků (přičemž plnou třetinu jich měl na svědomí Míra Hűbl), v útoku jsme dosáhli 45% úspěšnosti (nejlépe Ondra Trojánek - 52 %). Nejlepším hráčem zápasu byl Ondra Kadlec, který získal pro tým 18 bodů a nasázel soupeři 4 esa z podání.


ZR – Šlapanice 3:2 (23:25, 33:31, 25:19, 20:25, 15:12)

Po 2 hodinách odpočinku jsme odpoledne hráli o bytí a nebytí s velmi silným týmem Šlapanic, který v úvodním zápase celé kvalifikace porazil v dramatickém zápase v 5 setech Litovel. Dovolím si tvrdit, že tento zápas byl nejlepším zápasem celé kvalifikace a zároveň i naším nejlepším výkonem. Tým Šlapanic měl v hale mohutné zastoupení fanoušků, kteří i pomocí megafonu burcovali svůj tým, nás hnalo do boje opět 6 věrných fans. Soupeř měl svůj výkon postaven hlavně na vynikajícím podání a pestré hře v útoku, kterou koordinoval nahrávač s extraligovými zkušenostmi z DHL Ostrava Kadlc.

Od úvodu to byl boj o každý míč, obě družstva se předháněla v obětavosti v poli a maximálně riskovala na útoku i podání. První set zvládl lépe náš soupeř, když vyhrál až v koncovce těsně 25:23. Druhý set byl doslova bitvou, protože oba týmy drželi minimální bodový rozdíl a koncovka se protáhla až do konečného stavu 33:31 v náš prospěch, když jsme potvrdili až asi 7. setbol. Za tento výkon bych chtěl všechny hráče ještě jednou velmi pochválit, protože předváděli špičkový volejbal a maximální obětavost, což třeba dokresluje fakt, že i Troji snad poprvé ve své dlouhé kariéře vybral míč letící daleko mimo pole sebevražednou rybičkou. Za stavu 1:1 se nám podařilo získat sebevědomí, což jsme využili hned v dalším setu, soupeře k ničemu nepustili a vyhráli přesvědčivě 25:19. Soupeř zmobilizoval síly a pomocí maximálního rizika na podání a v útoku dovedl zápas po výhře 25:20 až k rozhodujícímu 5. setu. My jsme si drželi po celou dobu náskok 2-3 bodů a poměrně s přehledem udolali soupeře 15:12 a získali 2. vítězství v kvalifikaci. Celý tým pak oslavnými rybičkami poděkoval našim fans za statečné povzbuzování a užil si radost z vydřeného vítězství.

Nejlepším hráčem zápasu byl Ondra Kadlec, který zatížil konto soupeře 19 body. Nejlépe útočícím smečařem byl Míra Šťourač s fantastickou bilancí 65 % (!), kterou ještě vylepšil 2 přímými esy. Opět se nám dařilo i na bloku, kterými jsme získali 16 přímých bodů, a v útoku jsme měli 41% úspěšnost.


ZR – Litovel 2:3 (25:15, 22:25, 25:17, 18:25, 10:15)

Čekal nás poslední zápas a co víc, věděli jsme, že je to přímý souboj o postup – vítěz bere vše, porážka znamená definitivní konec. Stejně tomu bylo tak i v případě druhého přímého souboje o postup, jež po nás pak měli svést Ostrava a Šlapanice.

Tým Litovele byl tvořen zkušenými hráči, ve kterém exceloval bývalý extraligový hráč Zlína Čestmír Černý. Měli jsme excelentní vstup do zápasu – v 1. setu se nám podařilo Černého zcela eliminovat 6 bodovými bloky a naopak jsme my velmi dobře útočili, což vedlo k jasné výhře 25:15. Ve 2. setu soupeř hru zpřesnil, rozložil útok na více hráčů a především útokem středem nám dělal velké problémy. Set tedy nakonec patřil soupeři v poměru 25:22, když jsme bohužel za stavu 22:22 nedokázali dotáhnout set k vítězství. Jsem pevně přesvědčen, že za stavu 2:0 bychom již zápas dotáhli k vítězství. Ve 3. setu jsme opět hráli fantastický volejbal a zvítězili naprosto přesvědčivě 25:17. Zde se ale domnívám, že nastal zlomový okamžik, protože jsme si začali uvědomovat, jak jsme blízko cíle a začala hrát svou roli psychika společně s již velkou fyzickou únavou z předchozích 3 zápasů (podpořená také prodělanou virózou, se kterou před kvalifikací bojovali 4 hráči). Soupeř hrál stále na riziko, zatímco my jsme přestali riskovat na útoku i na podání, začali hrát na „jistotu“, abychom nezkazili, a soupeř to nemilosrdně trestal. 4. set tedy skončil v náš neprospěch 18:25 a o všem rozhodoval onen pověstný 5. set. Vstoupili jsme do něj velmi dobře a ještě při změně stran jsme vedli 8:7, ale pak jako by na nás padla deka a nedokázali jsme úspěšně zaútočit, kupili chyby a naopak soupeř bodoval útokem i razantním podáním. Od změny stran jsme uhráli jen 2 body (soupeř 8) a celý zápas jsme ztratili 2:3. Následovala soupeřova euforie a naše nevýslovné zklamání, neboť jsme byli opravdu velmi blízko našeho vytčeného cíle - postupu.

Nejlepším hráčem zápasu byl jednoznačně Míra Hűbl, který získal nejvíce bodů ze všech (21), přičemž 9 bodů získal přímo blokem, 11 úspěšně útočil a ještě dal 1 bod přímo z podání. Nejlepším útočníkem byl Ondra Trojánek s 45% úspěšností. Celkově jsme dosáhli v zápase 43% úspěšnosti na útoku, dali 2 esa a 22krát bodově zablokovali.


Celkové hodnocení kvalifikace

Nejprve suchá řeč statistiky. V celé kvalifikaci jsme měli průměrnou úspěšnost útoku 43 %, dosáhli jsme 72 bodů přímo blokem (průměr 4 bloky na set), dali jsme soupeřům 12 es. Ve statistkách se neobjevují data o nahravači a o liberu, ale jak Mouka, tak Peťa odvedli vynikající práci a patřili v celé kvalifikaci mezi nejlepší. Celkově byl nejlepším útočníkem Míra Šťourač s 45% úspěšností. Nejlepším blokařem byl Míra Hűbl s 22 bloky. Nejužitečnějším hráčem se stal dle očekávání Ondra Kadlec, který pro tým získal celkem 71 bodů (51 útoků, 14 bloků a 6 es). Jako zajímavost uvedu, že jeden hráč nezkazil za celou kvalifikaci ani jedno podání – Ondra Trojánek (podal celkem 37x). Velmi dobře mu v tomto konkuroval i Michal Maša, který svým taktickým servisem soupeřům hodně zatápěl a za celou kvalifikaci zkazil pouze jediné podání.

Jak tedy celkově hodnotit bez řeči statistik? Je nutno říct, že cíl jsme sice nesplnili, ale rozhodně jsme nezklamali. Kdo naše zápasy viděl, ví, že jsme hráli vynikající volejbal a byli více než vyrovnanými soupeři všem týmům (pokud by někdo chtěl, jsou k dispozici videa z obou pětisetových zápasů). Dovolím si říct, že úroveň hry byla o 3 třídy výše než v krajském přeboru na Vysočině a že všechny 4 týmy (kromě Bojkovic) by v případě postupu hráli ve 2. lize naprosto důstojnou roli, což nám potvrdili přímo i delegát a rozhodčí, kteří na kvalifikaci figurovali. Ale to jsou „co by kdyby“. Litovel a Ostrava budou hrát 2. ligu, my a Šlapanice se budeme snažit uspět příště. Proč jsme tedy neuspěli? Faktorů je mnoho, ale za hlavní považuji naši nezkušenost s těžkými soupeři a málo těžkých zápasů v sezoně. Pokud tým vyhraje soutěž se ztrátou pouhých 4 setů, tak mu to po herní stránce nic nedá. Kdybychom nehráli přátelská utkání s Drásovem a Hrotovicemi (za což jim chci ještě aspoň takto poděkovat), neměli bychom v celém období možnost dostat se pod tlak a vyzkoušet si hru, kde se tahá o každý bod a kde je každá chyba tvrdě soupeřem trestána. Další hlavní důvod byly docházející fyzické síly. V sezoně jsme odehráli oba zápasy celkem za 2 hodiny, zde zápas ve zcela jiném tempu a na daleko vyšší úrovni trval i více jak 2,5 hodiny. V rozhodujících chvílích nám tedy chyběla zkušenost, odvaha vzít riziko na sebe a také pak fyzická síla.

Co tedy udělat, aby to příště dopadlo? Recept není jednoduchý, protože nejprve musíme vyhrát kraj. Pokud ale chceme uspět v případné kvalifikaci, musíme zlepšit fyzickou přípravu, hlavně v průběhu sezony, a hlavně sehrát co nejvíce zápasů se silnými soupeři z vyšších soutěží. Pokud toto dokážeme splnit, jsem přesvědčen, že máme velkou šanci uspět. Tento tým má obrovskou sílu a hlavně potenciál růst. Na vrcholu bychom mohli být tak za 2 roky a pevně věřím, že bychom to již mohli prokazovat ve 2. lize, určitě na to máme, jen nám chybí onen pověstný krok. Mnoho lidí se mě v poslední době ptalo, zda bychom ligu neměli koupit. Odpovídám vždy stejně. Musíme si ji vybojovat. Doufám, že radost z postupu, kterou si užili letos na náš úkor hráči Litovle, zažijeme příští rok také.

Závěrem chci poděkovat všem, kdo nám věřili, fandili a jakkoli nás podporovali. Speciální dík patří oněm 6 zmiňovaným fanouškům v Ostravě, zejména pak Pavlu Martínkovi, který nás jako poslední a jediný zůstavší fanoušek podporoval proti obrovské přesile v rozhodujícím nedělním zápase. Díky Kožimu za podporu i natáčení videa, bude hrát důležitou roli v další přípravě. Díky Zombovi za super asistenta, na kterého je 100% spoleh. Díky všem klukům, ať už byli na hřišti či na lavičce za perfektní přístup a nasazení.

Tato kvalifikace byla moje 2. v roli trenéra. Před 3 roky v Palkovicích jsme zklamali, letos v Ostravě jsme měli postup na dosah, ale nevyšlo to. Proto věřím, že bude platit ono pověstné „Do třetice všeho dobrého“ a příští rok (a snad že by i v domácím prostředí?) to úspěšně završíme. Uvidíme, rozhodně je před námi ještě spousta práce…

Vesy