Články ze zápasů

Kadetky zvládly kvalifikaci Českého poháru naprosto skvěle a postupují 18.10.2021 | Zápasy

Komentář k utkání napsal hrdý a velmi spokojený trenér Pavel Veselý. Holky to pak doplnily ještě o trochu jiný úhel pohledu.

O uplynulém víkendu 16. a 17. října se naše hráčky zúčastnily kvalifikace o postup do finálové fáze Českého poháru, která se konala v Přerově. Kvalifikační skupina byla sedmičlenná a naše hráčky se v silné konkurenci kvalitních soupeřů rozhodně neztratily. Družstvo je tvořeno hráčkami ve věku kadetek, ale hraje 1. ligu juniorek, kde sbírá cenné herní zkušenosti. Stejný cíl má i jejich účast v Českém poháru, kde ale již hrají ve své věkové kategorii.

Turnaj se hrál systémem každý s každým na 2 vítězné sety. Absolvovali jsme celkem 6 zápasů a odehráli 13 setů, 4 jsme soupeřepřehráli a podlehli jen extraligového Přerova a Kladnu, což je aktuálně vedoucí týmu prvoligové tabulky.

Turnaj jsme zahájili proti Žichlínku, který je jakousi farmou extraligového Lanškrouna. Soupeřky jsme jasně přehráli poměrem 2:0 (20,13). Od počátku jsme dobře útočili a dostávali soupeře pod tlak, posléze jsme ještě přitlačili na podání, které nám zpočátku moc nešlo zejména kvůli minimálními prostoru za hřištěm.

Naším druhým soupeřem byl Brandýsa nad Labem. Toto utkání patřilo k tomu nejlepšímu, co bylo na turnaji k vidění, hrál se na tuto věkovou kategorii skvěý volejbal. Soupeřky spoléhaly zejména na jednu ze svých blokařek, která díky svým výškových parametrům dostávala většinu míčů na útoku. První set jsme vyhráli v dramatické koncovce 25:23. Druhý set soupeř zkvalitnit podání a dostal naše přihravačly pod tlak, takže jsme nemohli kvalitně zaútočit a soupeř tento set získal poměrem 25:21. Rozhodovalo se v tiebreaku, kde jsme se od začátku chopili iniciativy a soupeře drželi pod sebou. Strany se točily za stavu 8:4 pro nás. Po změně stran soupeřky riskovaly na podání a vyplatilo se jim to, protože náš náskok stáhly a hrála se dramatická koncovka, kde jsme ukázali větší vůli a rozvahu a zvítězili 17:15.

Po obědové pauze nás čekal nejtěžší soupeř, extraligovým tým domácího Přerova, v jehož kádru je i nám dobře známá Klára Šrámková, která v naše, týmu hostuje. A Klára a její spoluhráčky nás rozhodně nešetřily. Vzdorovali jsme statečně, ale soupeřky braly 3 body za výhru 2:0. Naše první a zároveň předposlední porážka.

Poslední sobotní zápas byl proti týmu SAVO Praha. Na nás již byla znát únava, prostřídali jsme sestavu, ale i tak jsme zápas zvládli vyhrát 2:0. První set byl v pokladu zvládnout stavem 25:19, ale druhý set jsme lehce podcenili a soupeřky odskočily do hrozivého náskoku 11:19... Ale ukázala se síla týmu, který se dokázal nastartovat, když jako správná kapitánka nastoupila Simča na podání a odcházeli z něj za stavu 20:20. Soupeři jsme již nedali šanci a dohráli set na 25:22.

V neděli nás čekaly 2 poslední zápasy s ligovým týmy Uherského Hradiště a Kladna. S Uherským Hradištěm jsme odehráli asi nebojovnější a nejvyhecovanější zápas, kde mnohé hráčky ukázaly, že mají velké srdce a že umí pustit ven silné emoce, což odkazovala jejich vítězná gesta po každém míči ve vypjatých koncovkách obou setů. Vyhráli jsme obě koncovky (25:23 a 25:21) a odměnou nám byla jistota minimálně 3. místa celkového pořadí.

Poslední utkání turnaje a čekalo nás velmi kvalitní Kladno a byl to přímý souboj o 2. místo. Trochu jsme kalkulovali a taky jsme nechali zahrát hráčky, které se do zápasů tolik nedostaly. Zápas měl skvělou atmosféru, když se naše hráčky a náš jediný fanoušek Pepa přeřvávali s hráčkami soupeřem a jejich rodiči. První set byl vyrovnaný, ale soupeř utekl v koncovce až na celkových 25:19. Druhý set si již zkušeně pohlídal a získal body za výhru 2:0.

Takže naše celková bilance byla 4 výhry (z toho 3x 2:0, jednou 2:1) a pouze 2 porážky. Největším plusem ale byla naše předvedená týmová hra a také individuální výkony některých hráček. Pochvalu zaslouží naprosto všechny hráčky našeho týmu, každá splnila svou roli, která od ní byla očekávána. Dokázali jsme (a to hlavně sami sobě), že umíme hrát skvělý volejbal a že jsme minimálně na stejné úrovni jako nejlepší prvoligové týmy. Holky konečně měly možnost hrát opravdu velmi těžké, vyrovnané zápasy s kvalitními soupeřkami, v nichž je třeba bojovat o každý míč a kde jsou pod neustálým tlakem a nelze nic vypustit, protože soupeř každou chybu trestá. A zvládly to skvěle.

Krátké zhodnocení individuálních výkonů:

Simča: Kapitánka tělem i duší, která nenechá tým padnout a rve se o každý míč jako lvice. Náhra začíná být velmi dobře takticky zvládnutá, překvapivá pro soupeřovo blokařky (někdy i naše smečařky). Drzá, nenechá si ujít jedinou možnost zalít z druhé do soupeřova náměstí, jistá na podání, když je třeba tým podržet.

Johy: Kryje jako 2. nahravačka záda Simoně, dobrá duše týmu, klidná a spolehlivá síla. Odehrála na náhře celý zápas proti Kladnu a její krásně sehraný rychlík s Anežkou byl jako z učebnice. Když je třeba nastoupí na podání a vystřihne několik ukázkových es jako z děla, soupeřky nemají nejmenší šanci.

Evča: i s naraženým pozadím byla jistotou na přihrávce i v poli, vyleštila svými rybičkami celou Přerovsku halu, ale dokázala také několikrát získat body útokem ze země (je přece libero). Dodává týmu jistotu a klid a je v tomto prostě nepostradatelná.

Zuzka: nejuniverzálnější hráčka týmu, jde vždy pomoci tam, kde je to třeba, kde to hoří (na podání, na příjem, na útok). Je super mít v týmu takovou hráčku. Neodehrála toho sice moc, ale její čas v dalších fázích určitě přijde.

Anežka: několik výstavních bloků pod nohy soupeřek zdobilo naši obranu na síti. Jistota na podání, které je nenápadné, ale velmi účinné. I přes zdravotní indispozici podržela tým na bloku i v útoku, o jejím rychlíku s Johy již byla řeč dříve.

Anička Š.: nastoupila na pozici blokařky, ač je duší jasný smečař. A zvládla to výborně. Na podání se rozjížděla pomalu, ale nakonec z toho byl podávací koncert. Její premiéra na bloku bude mít určitě pokračování, protože se velmi osvědčila.

Ágnes: hráčka s minimem herních zkušeností, která roste ve skvělé účko. Její útoky z velké výšky přes blok byly ozdobou našeho výkonu. Velmi zapracovala na technice i na podání a již to nese výsledky, je zde obrovský posun vpřed.

Zoja: benjamínek týmu, který si vysloužil v své výkony v Přerově přezdívku Zojo Mstitel. Neuvěřitelná na útoku, když se nedařilo, přišla na hřiště a už sazela blok neblok balóny do pole soupeře. Jistá a nebezpečná na podání, ale na příjmu si to “vyžrala” do dna. Ale neboj, Zojo, to přijde taky ;-)

A nakonec naše 2 útočná kladiva Terka a Kristýna. Obě ukázaly, jak s kvalitními soupeři roste jejich výkon a také jak na sobě za poslední dobu zapracovaly. Ukázkové útoky po lajně, vytlučení bloku o ruce soupeřek i překvapivá zalívka skrytá do poslední chvíle - to je zdobilo po celý turnaj. Obě s velmi kvalitním účinným podáním. Jejich výkon snesl ta nejpřísnější měřítka a veliký posun je i v sebevědomí (jejich gesta po úspěšných úderech hovořila za vše).

Takže za trenérský tým maximální spokojenost, krásně se na to dívalo a všichni jsme cítili hrdost, že jsme opravdová Žďárská volejbalová mašina. Nyní nás čeká v poháru měsíční pauza a pak pojedeme zatím neznámo kam na 1. kolo finálové části, kde bychom se měli potkat s dalšími 7 kvalitními týmy, které v ostatních kvalifikačních skupinách uspěly stejně jako my v Přerově. Už teď se těšíme na pořádný volejbal.

A jak to viděly samy holky? Jejich postřehy následují zde:

A na co budeme z tohoto víkendu nejvíc vzpomínat? Cesta do Přerova byla dlouhá a my se celé rozlámané nestačily po příjezdu divit "velikosti" místní extraligové haly. Za hřištěm bylo tolik místa, že člověk neudělal ani tři kroky a už podával s přešlapem.
Trpěly jsme panickou hrůzou ze sítí mezi kurty. Pro klaustrofobiky nic moc.. Ale bylo už i hůř.
Po každém druhém zápase jsme si však mohly vychutnat dobré jídlo ze školní jídelny a to nás skoro všechny udrželo na nohách.
V sobotu večer nás čekala komplikovaná cesta na ubytovnu, ale na třetí pokus jsme do cíle přecejen dorazili.
Pokoje byly skromně zařízené, ale proti balkonům 1x0,5 metrů celkem prostorné. Postele chvalitebné, nástěnky místních zemědělců kreativní. Došlo nám, že traktorů a velkých aut není nikdy dost.
Vyspinkané jsme byly do růžova. Vyrušení přišlo jen jednou o půlnoci trenéry, kteří se vraceli z trenérské schůze.
Celkově se nám dneska potvrdilo, že někdy může být soupeř lepší, ale když se hraje volejbal s dobrou náladou, je to ve výsledku vždycky dobrej zápas.
Jo a palačinky po turnaji byl ten nejlepší nápad celého víkendu ;-)

Fotky k článku