Články ze zápasů

Kadetky po špatném výkonu v Pelhřimově uhrály jen 2 sety 14.01.2018 | Zápasy

Kadetky v sobotu 13. ledna odehrály zápasy v Pelhřimově. Napsání komentáře k těmto nepovedeným utkáním na sebe vzala smečařka týmu Viki Rossí a doplnil jej trenér Pavel Veselý.

Komentář Viki:

Chtěli jsme tento zápas vyhrát, ale bohužel se nám to nepodařilo. V prvním zápase se nám vydařil první set, ve kterém jsme hráli volejbal tak, jak ho umíme. Potom přišel druhý set a my najednou úplně přestali hrát. Příjem se nám celkem dařil, ale měli jsme problém složit míč na útoku. Takto to pokračovalo i další dva sety, takže jsme prohráli 3:1.

Druhý zápas jsme chtěli vyhrát a napravit dojem z toho prvního. Ale opět se nám podařil pouze první set a do dalších setů jsme nedali všechno. Takže i druhý zápas měl zcela stejný průběh a opět jsme prohráli 3:1.

Osobně si myslím, že dokážeme hrát o dost líp a měli jsme šanci Pelhřimov porazit, jenže jsme do toho nedali všechno. Chvílemi se nám dařilo a vypadalo to jako volejbal, ale jakmlie se nám začalo dařit, tak jsme přestali a soupeřky naopak zabraly. Doufám, že další zápasy budeme hrát líp a přijde opět nějáká výhra.


Komentář trenéra (v tomto případě poněkud ostrějšího ražení):

Tentokrát to byl bohužel jeden z nejhorších výkonů v sezoně. Náš výkon byl jak noc a den, dokázali jsme několik míčů zahrát velmi dobře, abychom vzápětí udělali sérii chyb, za které by se měly stydět i mladší žákyně. A fungovali jsme v tomhle bohužel týmově, takže když se dařilo, dařilo se všem, když se nedařilo, padlo to opět na všechny jako těžká deka. Máme problém s udržením koncentrace, dodržováním stanoveného systému, jakmile se dostaneme pod tlak nebo uděláme chybu, sesypeme se a vracíme se do starých stereotypů plných chyb a špatných návyků. Chybí nám někdo, kdo by převzal odpovědnost a vzal to na sebe, když se nedaří, vybojoval v poli těžký míč, uhrál bodovou smeč, dal týmu klid a jistotu. Naopak, čekáme, kdo to za nás uhraje, bojíme se, abychom to nemuseli hrát zrovna my, proto radši odstoupíme od míče, podíváme se na spoluhráčku, co bude dělat, možná by to přece mohla vzít ona... A to je hrozně špatně!!!!!!!!!!!!! Toto se pak přenáší do všech herních činností. Na příjmu čekáme, kdo to za nás vezme, v poli uhneme od lehce přehozeného míče, který pak spadne mezi nás. Z obavy, abychom nezkazili podání, ho tedy dáme do půl sítě. Na útoku, abychom snad netrefil blok, to raději pošleme do autu nebo rovnou hned do sítě. Na smeč jdeme pomalu a bez energie, abychom ji nezkazili, a tak ji samozřejmě zkazíme! A nejhorší je, že stále dokola opakujete pořád stejné chyby, i když nás na to trenéři opakovaně upozorňují!!!!! V této kategorii prostě už není možné, abychom zkazil 3 podání po sobě, neuhráli do pole jednoduchý míč bagrem nebo nedokázali přihrát lehký míč na nahravače aspoň do debla. Bez toho ale nemůžeme hrát volejbal. Trénujeme 3x týdně, v předchozích zápasech už na nás byl vidět pokrok, ale teď jsme se opět vrátili na začátek a vypadá to, že jsme se nikam neposunuli... Soupeř byl zcela hratelný, ale my jsme se porazili sami a nechali mu všechny body, přestože jsme si je všechny měli dovézt domů. Pokud v setu uděláme 15 vlastních chyb (a v některých setech jich bylo i mnohem víc), nemůžeme vůbec pomýšlet na nějakou výhru.

Musí nastat nějaká změna, a to hlavně v přístupu všech hráček - nejen k utkáním, ale zejména k tréninkům. Všechny činnosti je třeba dělat naplno a snažit se je dělat co nejprecizněji, protože jinak si to přenášíme i do zápasů. A kdo se bojí chyby na tréninku, bude se desetkrát víc bát při zápase, kde o něco již skutečně jde!!!!

Problémem je zejména náš přístup. Ono je to vidět i třeba při rozcvičení, kde si necháme raději kratší míč spadnout před nohy, než abychom si k němu udělali krok. Uteče nám při rozpinkávání míč, tak za ním koukáme a teprve po chvíli se pro něj pomalým krokem vydáme. Prostě nám chybí nějaké nasazení, vydání maximální energie, snaha perfektně se připravit, naplno to odmakat a podat maximální výkon. A to nejde samo a někdy to pořádně bolí, stojí to hodně sil a pořebuje to motivaci a hlavně silnou vůli. Samo to ale nepůjde! Na všechno máme nějakou výmluvy proč to nešlo, oblíbená věta mnoha z vás je: “Já vím či Já jsem myslela, že...”. Některé hráčky si dokonce myslí, že už vše umí a že nemusí na sobě makat, dokáží najít mnoho důvodů, proč to vlastně nedělat nebo naopak proč to dělat jinak, než řekl trenér, ale to je velký omyl. Z volejbalu zatím umíte naprosté minimum. Volejbal budete umět, až podáte 10x za sebou do přesně vymezených částí hřiště, až 10x za sebou bezchybně přihrajete míč na nahravačku s přesností 1 metru, až 10x po sobě zasmečujete do určené části hřiště atd.

Jsou jen dvě cesty, co se s tím dá dělat a je na každé z vás, jakou cestu zvolí. První cesta je, že změníte přístup, budete na sobě tvrdě makat, odstraňovat chyby a posunovat se volejbalově vpřed. Pak to má smysl a my jako trenéři se vám budeme maximálně věnovat a snažit se vám v tom pomoci. Druhá varianta je, že to bude pořád při starém, že se nezmění přístup, že nebudete ochotné na sobě makat a že volejbal budete mít spíše jako společenskou událost, kam si chodíte pokecat s kamarádkami a trochu se pohnout, abyste neseděli doma. Pak to ale ztrácí smysl a toto my trenéři ani oddíl nebude podporovat a ty z vás, které půjdou po této druhé cestě, budou muset skončit. Už jste ve věku, kdy je třeba mít nějaké výsledky, kdy už nemůžeme fungovat jako nějaký zájmový kroužek. Mnohým z vás nedochází, že toto vše stojí nejen spoustu času nás trenérů a také spoustu peněz, ale že také svými výkony reprezentujete celý oddíl a děláte mu jméno. A váš včerejší výkon náš oddíl nereprezentoval vůbec dobře, ba naopak.

Samozřejmě, že každá hráčka funguje jinak, má jiný přístup atd., proto je třeba, abyste si z tohoto komentáře, který je zaměřen na družstvo jako celek, vybrali to, co se týká každé z vás konkrétně. A je opravdu jen a jen na vás, jak s tím naložíte. My jako trenéři každopádně budeme tvrdě a důsledně vyžadovat, aby se váš přístup změnil, šli jste do každé činnosti na tréninku naplno a koncentrovaně a porušování tohoto nebudeme tolerovat. Jiná cesta prostě není. Máme do konce sezony čas na to, abychom tvrdě zapracovali na tom, aby se to zlepšilo a abyste každá z vás odstranila své špatné návyky a základní chyby, které stále dokola děláte. U těch, kterým se to do konce sezony nepodaří nebo nezmění přístup, budeme muset zvážit, zda mají vůbec dál pokračovat. Ale doufám, že nikdo takový se v našem družstvu nenajde a že všechny (!!!!!) na sobě zamakáte a uděláte vše pro to, abychom společně mohli pokračovat a v budoucnu náš čekala společná radost z vítězných zápasů, a když ne z vítězných, tak aspoň naplno odmakaných, za které se nemusíme stydět. Je to jen a pouze na každé z vás, tak o tom přemýšlejte a první příležitost začít na tom makat bude už na úterním tréninku ;-)