Články ze zápasů

Juniorky sice v domácím prostředí vyhrály první prvoligový set, ale ... 08.11.2021 | Zápasy

V neděli 7.11. se juniorky v domácím prostředí sportovní haly na Bouchalkách utkaly s brněnskými Jehnicemi. Jednalo se o zápas, který byl počátkem října odložen kvůli covidové karanténě soupeřek. Komentář k utkání napsala smečařka Kristýna Seidlerová a doplnil jej trenér Pavel Veselý.

Do dnešního zápasu jsme šly odhodlaně a všechny jsme chtěly vyhrát. To se nám v prvním setu prvního zápasu povedlo, když jsme dotáhly dramatickou koncovku v setu do vítězného konce (26:24). Velkou část 2. setu jsme vedly, hrály jsme dobře, ale pak jsme začaly hodně kazit a nakonec celý set opět v koncovce prohrály 23:25, což nás ovlivnilo v dalších dvou setech a my si nedokázaly udržet vlastní hru a vůbec nehrály tak, jak to umíme. Výsledek byl tedy 3:1 ve prospěch soupeřek.

Za hodinu a půl odpočinku jsme vstoupily do zápasu s chutí vyhrát a ve všech setech jsme sice dokázaly dorovnat skóre, když jsme od začátku dotahovaly náskok soupeřek, ale pak už jsme měly problém to dotáhnout do konce. Věřím, že jsme chtěly všechny vyhrát, ale vůbec to na hřišti nebylo vidět a v týmu se nenašel nikdo, kdo by nás zvednul. Ani v jednom zápase se nám nedařilo na podání, což také ovlivňovalo výsledky. Nadšení ze hry jsme v tomto zápasu předvedly opravdu pozdě, a to až v posledním 3. setu. Tento set jsme opět v dramatické koncovce prohrály 27:29. Zápas nakonec tedy skončil 3:0, a to opět ve prospěch soupeřek.


Komentář trenéra:

Pozitivem je, že jsme dokázali konečně vyhrát set. V dalších 2 setech jsme sahali po výhře, ale zkušenější a bojovnější soupeř si koncovky uhrál (29:27 a 25:23). Chybí nám zkušenosti z těžkých zápasů, což je vidět právě v koncovkách. je třeba opět zmínit, že my jsme věkově s jedinou výjimkou kadetky, soupeřky jsou často až o 3 roky starší než naše hráčky, což musí být znát (naše soupeřky měly 5 hráček ročníku 2003 a 2 hráčky ročníku 2002). To ale neomlouvá stav, kdy po pár nevydařených míčích sklopíme hlavu, přestaneme se rvát o každý míč a čekáme, co s námi soupeřky udělají.

Takže teď negativa. Týmu chybí lídr, který by zvedl pomyslný prapor a vzal na sebe odpovědnost. Toto musí udělat některá z koncových hráček, tedy ze smečařek. Musíme zapracovat zejména na podání, kde nedokážeme reagovat na situaci, kdy nám každé druhé podání letí 10 cm do autu a i přes jasný pokyn, abychom se posunuly o metr dozadu, podáváme opakovaně 10 cm do autu... Plnění taktických pokynů nám jde jedním uchem tam a druhým ven, jak jsme svázáni odpovědností, abychom neudělali chybu, a tak stále dokola opakujeme stejné chyby (útočíme do postavených soupeřek, nestojíme ve správném postavení, nejdeme domluvený signál...). Tyto chyby už nejde omlouvat, je třeba se chytit za nos a něco s tím udělat. Tento přístup se nám již ve 4 zápasech ukázal jako špatný, ale my v něm nadále pokračujeme. Dokud nepochopíme, že toto není naše cesta, budeme se v tom plácat pořád dokola. Máme bohužel úzký hráčský kádr, chybí nám větší konkurence, na což mnohé hráčky spoléhají. Vědí, že je nemá kdo plnohodnotně nahradit, a tak stačí i podprůměrný výkon, což je pro tým velký problém. A jsme na sebe velmi opatrné, pohnout se 1,5 metru v poli pro míč, který letí vedle nás, je velká dřina a zkusit dokonce po míči skočit, abychom jej vzali, to je pro některé hráčky zcela nepředstavitelné...

Pokud budeme pokračovat v těchto studených, bezkrevných výkonech, nejen že nás čeká složitý boj o záchranu soutěže, ale sami sebe zcela otrávíme a volejbal nás přestane bavit. Ale je to jen na samotných hráčkách, jak se k tomu postaví a zda na sobě budou chtít pracovat a současný stav změnit nebo zda jim to je jedno a takto jim to vlastně vyhovuje. Já doufám, že to bude ta první varianta.

Výsledek:
TJ Žďár nad Sázavou - Sokol Jehnice 1:3 (-24,23,-17,-18) a 0:3 (-21,-16,-27)