Články ze zápasů

Juniorky po špatném výkonu drží 1. místo už jen o jediný set 04.12.2017 | Zápasy

Juniorky odehrály v neděli 3.12. poslední letošní turnaj KP, a to v domácím prostředí. Komentář k utkání napsal trenér Pavel Veselý.

V prvním utkání jsme sice porazili Třebíč 3:1, ale sami svými chybami jsme si prohráli 1. set a teprve pak jsme pořádně zabrali a předvedli trochu kvalitnější hru. Co ale stačilo na Třebíč, už pak nestačilo na Pelhřimov (prohra 1:3), kde jsme nedokázali soupeře zatlačit a naopak si nechali vnutit jeho hru, byli jsme pasivní, chyběla vůle po vítězství a dokázali jsme udělat neuvěřitelné množství chyb, a to zejména v poli, což ale pramení z celkového přístupu k utkání. Neustále dokola opakujeme stejné chyb, když jsou hráčkám vytknuty, některé se cítí dokonce dotčené, vždyť ony přece za to nemůžou. Špinavé prádlo se nemá prát na veřejnosti, ale neodpustím si poznámku, že pohled na některé hráčky a jejich otrávený výraz ve tváři, demotivuje nejen jejich spoluhráčky…. To, co nám nejvíc chybělo, byla vůle po výhře a snaha pro to udělat něco navíc, než jen přehrát míč přes síť. Chyběl někdo, kdo by to vzal na sebe a tým táhl. Každý čekal, že se to snad nějak zlomí a půjde to, ale neudělal sám nic proto, aby se to zlomit mohlo. Náš výkon byl „profesorský“, asi jsme čekali, že se soupeř porazí sám, ale na to rozhodně nemáme a soupeř, který bojoval a byla z něj cítit velká snaha uspět, nám to dal pořádně „vyžrat“. Tentokrát jsme si vyhrát rozhodně nezasloužili a již po několikáté jsme sami sebe otrávili, místo toho, abychom si volejbal užili. Budeme muset změnit přístup (a začíná to už takovými věcmi jako je třeba obyčejná společná rozcvička, na 100 % odmakaný trénink, plné soustředění se jen na zápas, ne na různé věci okolo apod.). Ty otrávené obličeje je třeba nechat doma, a když se nám nedaří, tak o to víc zabrat, ne sklopit hlavu a čekat na konec zápasu. Je to jen na nás a dokud tohle nezměníme, tak nebudeme mít ani body za výhru a hlavně ani radost z volejbalu…

Nějaká pozitiva? Pěkné fotky z prvního utkání s Třebíčí, vítězný zápas Edity v roli hlavního kouče, první zapojení Anežky Beranové, která je věkem ještě starší žákyně, do utkání juniorek. Také velmi slušná divácká kulisa, která ale bohužel neviděla zrovna to, co bychom si všichni přáli.

Není důležité, jestli budeme první nebo druzí nebo šestí, ale o to, zda do toho dáme všechno a zda z toho budeme mít dobrý pocit. Dobrý pocit ne proto, že jsme si dobře pokecali a viděli se s kamarádkama, jak to u některých bohužel je, ale proto, že jsme sami sobě dokázali, že nás volejbal baví, že ho umíme a že to není jen zabitý volný čas. Snad to už zase brzy přijde, je to jedno z mých velkých přání do roku 2018, jinak to naše celé snažení a fungování tak nějak bohužel ztrácí smysl.

Fotky k článku